Nezařazené

Rytmus roku a jeho svátky a slavnosti jsou důležité nejen pro děti, ale i pro nás dospělé. Jednou ze dvou podzimních slavností, které slavíme v našem lesním klubu, je slavnost michaelská, připadající na 29. září. Tento svátek není všeobecně známý a inspirace pro nás vzešla z waldorfské pedagogiky. Děti se na slavnost připravují hraním michaelských her v ranním kruhu, vyprávěním a čtením tématických příběhů. Těsně před samotnou slavností si každý vyrobí dřevěný meč, s nímž se vydá do jeskyně za drakem.

Pro naše děti je michaelská slavnost zároveň výletem. Už podruhé jsme ji slavili v přírodní rezervaci Průchodnice u Ludmírova. Počasí nám náramně vyšlo, den byl jako malovaný, i když ráno trochu chladnější.

Letos nám přibyly do lesního klubu čtyři nové malinké děti, pro které to byla velká dobrodružná premiéra. Naštěstí měly při ruce starší zkušenější kamarády, průvodce a v neposlední řadě jim na cestě pomáhala hodná bytost anděla.

A co vlastně naše Michaely na cestě čekalo? Postupně se vydávali (od nejstaršího po nejmladšího) za doprovodu povzbuzující michaelské písně na stezku k jeskyni, po níž už šel každý sám a ti menší za doprovodu průvodce. U ústí jeskyně čekal anděl, který jim na meč přivázal ochrannou zlatou stuhu a zároveň nabídl ruku pro ty, kteří si netroufali do jeskyně vstoupit úplně sami. Jeskyně byla osvětlená svíčkami a v její zadnější části byla dračí sluj. Podle zvuků drak naštěstí odfrkoval ze spánku, tak už stačilo jen sáhnout do ošatky a vzít si pytlíček, v němž na každého čekala odměna v podobě jablíčka a cibulky květiny, kterou si děti mohou zasadit a pozorovat její růst (loňské narcisky nám vyrostly a některým i vykvetly). Všechny děti dokázaly překonat svůj strach a nikdo neodešel bez odměny!

Letos jsem měla příležitost vyzkoušet si roli anděla a ukázalo se, že to byl krásný a nečekaně silný dárek! Můj anděl nemluvil a měl závoj, aby děti hned neodhalily, kdo se za andělem skrývá. A tak občas anděl zakopával, protože úplně dobře neviděl na cestu, práskl se o strop jeskyně a zkoušel uvázat na klacík zlatou stuhu v bílých pracovních rukavicích velikosti jedenáct, přestože jeho vlastní je sedm! 🙂 Zůstal ale úplně nepoznán a staří školkoví mazáci se cestou zpět shodli, že to byl určitě chlap!

Ale teď zase trochu vážně. Nemožnost promluvit pro mě byla silným uvědoměním si toho, že s dětmi někdy mluvíme až příliš moc a zasahujeme tam, kde ještě není třeba. Někdy udělá malé gesto víc než spousta zbytečných slov. Člověk pak více vnímá a naslouchá a atmosféra je tím silnější. V Průchodnici na Michaela to mělo velkou sílu a věřím, že nejen pro mě. Díky za tyto zážitky!

(Lenka Šimková)

Důležité je pro nás nadšení a sdílení společných hodnot, ochota se vzdělávat, spolehlivost, dobrá fyzická zdatnost. Ideální pedagogická zkušenost.

Nabízíme práci na dohodu na 2-3 dny v týdnu (Po-St).
Zájemci, prosím, volejte či pište na tyto kontakty: tel. 608564418, lenka.simkova@grnm.cz

Přátelé, vloni jsme zjistili, že na Věžnickém potoce Smrtka moc neplave a pak se nám tam ještě dlouho placatí, místo aby táhla pryč 🙂 Takže letos to zkusíme na Třebůvce. Sraz v Jeřmani na návsi (zastávka autobusu). Potom půjdeme průvodem po modré turistické značce k řece. Délka trasy cca 1 km, sjízdné i terénějším kočárkem. Jídlo, pití a něco na sezení s sebou. Bude i oheň.

Pokud máte chuť se s námi seznámit, dozvědět se informace o fungování školky, je tato slavnost jednou z pěkných příležitostí, jste vítáni!

Neděle 18.3.2018, 15 hod., Jeřmaň – náves

Přípravy na Martinskou slavnost začaly už v sobotu, kdy se sešly ženy-maminky ke společnému martinskému pečení. Vykrajovaly jsme dětem koníky, podkovy, srdíčka a rohlíčky a byl to příjemně strávený čas bez účasti dětí, pro které to mělo být překvapení.

Následující školkové dny jsme vyráběli s dětmi lucerničky, povídali si martinskou legendu a zpívali. Někdo chtěl mít na lampionku motiv letní bouře a jiný se zase nechtěl nechat přesvědčit, že úplně černý lampion nebude moc svítit 🙂 V lese jsme také našli příhodné tyče na lucerničky, které si děti vyřezaly nožíky a doplnily háčkem z drátku.

Samotná slavnost se konala ve středu odpoledne za účasti rodičů, sourozenců a dalších přátel. Na ohni jsme uvařili teplý čaj a děti se nemohly dočkat setmění, až budou moci zapálit lucerničky a vydat se na tajemnou stezku. Někteří si už všimli za potokem tajemných světýlek, která tam předtím nebyla. Kdo je tam jenom mohl dát?

Po setmění jsme se tedy vydali s martinskou melodií po světélkové stezce, která končila u studánky. Studánkové víle, která se nám o věžnickou studánku stará a my ji chodíme pozdravit, tentokrát vypomáhal i svítící dýňák. Některé děti si dobře pamatovaly z loňska, že za studánkou bude určitě nějaké překvapení a hned se vydaly pátrat. Společně pak hodovaly nad dobrotami od maminek.

Přestože nám Martin přivezl místo sněhu déšť, lucerničky i děti mu statečně odolávaly.

Děkujeme všem za účast i přinesené dobroty a těšíme se na další setkání!

Již je tomu víc jak týden, co jsme se jednoho krásného podzimního dne s dětmi vydali k jeskyni navštívit draka.

Na tuhle velkou zkoušku odvahy jsme děti připravovali vyprávěním příběhů o dobru a zlu, dracích a rytířích a také jsme vyráběli meče na draka. Vyprávěli jsme si, co je čeká za úkol a jak se s ním poprat.

V ten velký den se každý bál trochu jinak. Někdo říkal, že na draka nevěří, aby se s tím vypořádal. Jiný věděl, že tam bude a že ho přemůže. Někteří byli tak vystrašení, že potřebovali uchlácholit. Stezka měla dva úseky. Děti vstupovaly většinou jednotlivě. První začínal na kraji lesa pěšinkou vyznačenou zlatými kamínky, na jejímž konci čekala postava v bílém/anděl, který každému navázal ochrannou stuhu světla na jeho meč. Poté děti vstupovaly do jeskyně utkat se se svým drakem. Kdo potřeboval, toho doprovodil anděl. Na konci jeskyně na děti čekal drak a odměna za odvahu – jablko a cibulka narcisu, kterou když si zasadí do květináče, tak jim po Vánocích vykvete.

Dva z kluků došli až za drakem sami! Ostatní s pomocí, ale všichni stezku zvládli a dostali svou odměnu. I když to někdy vypadalo, že z toho mají srandu a berou to na lehkou váhu, tak každý se nakonec na cestě musel vypořádat se svými strachy. Byl to úžasný den a děti získaly nejcennější dar a totiž, že můžou věřit v sebe a že nejsou samy!

V našem lesním klubu rádi uvítáme nové děti ve věku 3-7 let. Pokud je pro Vás jako rodiče problém provozní doba školky, doprava, případně finance, můžeme se pokusit najít společně řešení. Co nabízíme my? Svobodný rozvoj v krasné přírodě… Ozvěte se nám a přijeďte se podívat!